Povídky Josefa Dubna

No tak dobře, já ti to tedy povím, říkám kočce, která si sedla naproti mně s otázkou v očích. Bude to dialog a chvílemi monolog.

…i to je pěkné. Když se ve škole učí o „slezském bardovi“ Petru Bezručovi, mluví se o Maryčce Magdonové, ale přijde řeč i na motýly, speciálně na stužkonosku modrou.

Mladou sovičku asi pozná každý, pokud ovšem bude mít šanci ji zahlédnout. Mně se to podařilo  jen jednou, před lety, 

 …ano, různé. Na toto téma jsme před časem vedli hovor s Milošem. O soužití lidí se zvířaty, lidí s lidmi,

U soudu je to zdánlivě jasné, kdo je označen jako nevinný, ten se přece souzeného zločinu či přestupku nedopustil. Rozhoduje

V jedné daleké tropické zemi kdysi žil na travnatých stráních živočich, kterému to slušelo, skoro by se dalo říci, jako

Co jsou dějiny? Že by jen  události, které se staly? Snad skoro všechno, co se kdy událo, již bylo popsáno,

Přemýšlím o tichu a tu se mi vybaví nedávný dojem ze slunečnicového pole, kde bylo slyšet pouze jemné bzučení včel a čmeláků. Možná včely bzučely, že se slunečnice otáčí za Sluncem. Ano, otáčí se, ale nikoli každým dnem, jako já hlavu svou za tebou…

Botanická zahrada je prostředí uměle vytvořené, či dotvořené tak, aby se v něm dařilo všemožným rostlinám, a aby host mohl

Je to pohádka a není to pohádka… Přemýšlím o vděčnosti, a jako první mi vytane na mysli vděčnost za to,