Povídky Josefa Dubna

Před mnoha lety, když jsme ještě se ženou netušili, že se staneme kočičími lidmi, jsme byli na
návštěvě u přítele malíře. Sedíme u stolu, něco jíme, popíjíme, když tu hle, vyhoupla se na stůl jeho
kočka.

Ano, kočky opravdu umějí číst, ale je třeba dodat, že lidské knihy to nejsou. Spíš umějí číst jen to, co

Ku příkladu dudka chocholatého (Upupa epops), na rozdíl od vrabce či sýkory, viděl málokdo.
Skoro to vypadá, že ho mnozí znají leda z obrázků. Tak těm povím, že dudek doopravdy existuje.

Správně se tedy jmenuje šoupálek, ne šplhálek, a navíc tento malý ptáček nepatří mezi šplhavce, jak by se mohlo zdát,

Zaslechl jsem buchnutí a vyjda ven, spatřil jsem na zemi, pár kroků od krmítka, poměrně malého dravce. Ležel na zádech,

Heraldickými ptáky bývají většinou orli nebo orlice, u nás například ta moravská, jejíž tělo v modrém poli je červenobíle popřípadě

Nejdřív si žena řekla, že jsem nějak moc zpovykaný… Už jsem totiž ležel, a než jsem si vzpomněl, že jsem

Elektřina je potřeba nejvíce v noci, řekne si leckdo, protože bez světla na ulici by možná zabloudil a doma třeba

Povídka z nové knihy spisovatele Josefa Dubna Byl večer a bylo jitro, den pátý…

Je podzim. Slunko už několik dnů nikde. Pošmourno, občas mlha. Sychravo, zima… Po odpolední siestě se probírám a volám: Kávu,