Povídky Josefa Dubna

Nemyslím tím žádného konkrétního biskupa, natož arcibiskupa, ale biskupa úplně jiného! Mám na mysli takto nazývanou část ptačího těla, tedy

Kdyby ta slepička, jejíž druh ze začal dávit zrním, znala Heimlichův manévr, byla by ušetřena mnohého handrkování, ba i zneužívání

Další povídka spisovatele a znalce zvířat Josefa Dubna.

Když někde ve vlhku, v listí, pod kamenem nebo u sklepa, spatřím hemžící se svinky, vždy se mi vybaví babiččino

Vyjíždím autem, a hned v první zatáčce si všimnu přejeté kuny. Je mi sice líto života zvířete, ale kunu zase

…čím je člověk, a jeho okolí, pro zvířata tak atraktivní? Že je krmí, ať už dobrovolně či nedobrovolně? Ptáky na

Znáte to, vlk chtěl vždycky někoho sežrat, tu kůzlátka, tu tři malá prasátka, no a nakonec se spokojil s babičkou

Když jsem se na výstavě obrazů Josefa Šímy zadíval na jeho parníček, přišlo mi najednou zase o něco zjevnější, že voda… voda je život. A také, že život je u vody, ale i na vodě a pod vodou.

Na počátku byla otázka: „Jak lidé mohli…“ Ale začnu raději ještě víc od začátku. Jednoho únorového dopoledne jsme šli po

Dobrý titulek, co? Ale v čem, popřípadě kde je ten vtip? V definici: Ptákovinou se rozumí něco skutečně či jen