Povídky Josefa Dubna

Při různých příležitostech lze zaslechnout postesknutí, že čeho je moc, toho je příliš. Může jít o moc slov, nebo o

Kosí zpěv bývá ceněn více než zpěv drozdův, a mně se navíc daří kosa napodobit. Dokonce pískám tak, že mi

Dnes jsem se probudil se zpěvem střízlíka. Tedy opravdu se zpěvem, nikoli zpěvem. Čili brzo, a sám od sebe, a

Jednoho dne se stará včelí královna, tedy královna matka, zamyslela a začala rodícím se včelkám vyprávět tuto pohádku: Žila jsem

Kdo by neznal aspoň jeden portrét krále v plášti zdobeném hermelínem. Tato kožešinka, známá jako královský hermelín, to jsou vlastně

Všude kolem někdo běhá, plazí se, či poletuje, takže není divu, že je život považován za něco zcela  samozřejmého. Smrt

Na otázku strážného „Kdo tam?“ lze odpovědět „přítel“, anebo nejlépe nějakým smluveným heslem. Kdokoli se může totiž vydávat za přítele,

Tak jsem prozradil pointu na samém začátku. Hm, tak to bude muset být na konci jiná! A o co že

Zeptali se jedné staré paní, která bydlela sama, co tak celý den dělá. Začala tím, že vstane, no dobrá, tak

Mám na mysli proměnu takovou, která je konečná, nepřipouští jinou možnost a navíc je nádherná. Nemyslím to ve smyslu entomologickém,