Povídky Josefa Dubna

Kdo viděl film režiséra Jasného Všichni dobří rodáci, si možná vzpomene na scénu komicky ilustrující kdysi populární, prý Leninův, výrok:

Jistě, takový živočišný druh doopravdy neexistuje, pes je přece „domesticus“. A pokud by si měl zasloužit přídomek sapiens, tj. rozumný,

…než kdo? Ano, je potřeba dodat srovnání, tedy pes nemá větší hlavu než kůň. A přesto se na něj dá

Komu se to už někdy stalo, asi ví,  co mám na mysli. V noci je prostě všechno jinak, čas sice

Pravda, svého souseda člověk většinou dokáže oslovit jménem. Pokud jde o zvíře, nemusí to být tak jednoznačné. Kamarád z vesnice,

Viděli jste někdy kočku zezadu? Ano? A už to teda víte? Tak proč psát dál, že? To je otázek kvůli

Pes k životu žádnou knížku nepotřebuje, však také v boudě nemívá knihovnu. Pokud tedy vůbec, tak potřebuje takovou tu modrou,

Ano, to ještě chybí, a cítím to jako jistý dluh, tedy výslovný a jednoznačný projev zbožštění, či alespoň oslavy kočky.

V určitém období se rodiče potýkají s požadavkem svých dětí, které se přejí nějaké zvířátko. Většinou kočku, se kterou by

Porozumět divokému zvířeti? Nebo je alespoň pochopit, ale které? Je jich na světě tolik! Zkusím to u ptáků. Vzpomeňme třeba,