Povídky Josefa Dubna

Komu se to už někdy stalo, asi ví,  co mám na mysli. V noci je prostě všechno jinak, čas sice

Pravda, svého souseda člověk většinou dokáže oslovit jménem. Pokud jde o zvíře, nemusí to být tak jednoznačné. Kamarád z vesnice,

Viděli jste někdy kočku zezadu? Ano? A už to teda víte? Tak proč psát dál, že? To je otázek kvůli

Pes k životu žádnou knížku nepotřebuje, však také v boudě nemívá knihovnu. Pokud tedy vůbec, tak potřebuje takovou tu modrou,

Ano, to ještě chybí, a cítím to jako jistý dluh, tedy výslovný a jednoznačný projev zbožštění, či alespoň oslavy kočky.

V určitém období se rodiče potýkají s požadavkem svých dětí, které se přejí nějaké zvířátko. Většinou kočku, se kterou by

Porozumět divokému zvířeti? Nebo je alespoň pochopit, ale které? Je jich na světě tolik! Zkusím to u ptáků. Vzpomeňme třeba,

Ne v každé situaci se dá doporučit jednat podle přísloví: mlčeti zlato, mluviti stříbro. Pravda, než být prostořeký, nebo říci

Vždy, když zaslechnu tento povel, či zákaz, „Fuj, to je fuj!“, který má zabránit, aby mě pes neoslintal, nebo nepovalil,

Žil, byl za devaterými horami, řekami a moři pes, který rozuměl lidské řeči. Tedy doopravdy to nebyl tak úplně pes,