Povídky Josefa Dubna

Zahradu nemáme vysloveně permakulturní, to tedy ne, ale při pohledu na pestrou škálu zde žijících živočichů by se tak skoro

Když si představím, jak v zimě asi museli strádat naši blízcí příbuzní, ti ubozí, skoro holí, tedy spíš jen docela

Pozoruji hrdličky a přijde mi, že jejich život probíhá, aspoň tedy z mého pohledu, v tanci. Jak okolo sebe krouží

Nejsem si jistý, zda kočka, když uloví myš, nějak moc řeší, zda je myš udržitelná, rozuměj v tlapkách, nebo zda

Nad střechami domů lemujících nábřeží najednou vzrušeně zašustila křídla. Zvedl jsem hlavu. Jako kdyby metličkou či štětkou někdo přejel po

Co je vlastně trapnost? Podle mě vlastnost výlučně lidská. Zvíře se chová, jak je mu dáno. Může být třeba trucovité,

Trochu se divím, co to říkám, hmyz přece nemůže být moudrý, aspoň z lidského hlediska. A navíc taková jepice! Když

Když dva dělají totéž, není to totéž. Při pozorování lidí a zvířat si lze všimnout celé řady gest, mimiky, tedy

Tak by si v letošním létě, a možná i v létech předchozích i nadcházejících, postěžoval nejen pan Rybář z Povídek

Odpovím rovnou, že je to nesmysl, i když to na první poslech zní jako slovo souznějící, čili homonymum, které však má odlišný význam. Takže obyčejná domestikace, zde napsaná jakoby „německy“. Slovo jen to umělé, spíš zábavné, ale i inspirující.